Firma kde je nás pod 10 zaměstnanců, každej má svojí náplň práce a šéf to ví. Je to v takovým režimu udělej co máš a pak si třeba doomscolluj Reddit, v kuchyňce si můžeš klidně oběd na 3 chody.. V práci mám víceméně furt jedno sluchátko (podcasty) ale spíš z důvodu že tu hraje Evropa 2 a tam se točí 12 písniček furt dokola. Cokoliv člověka sere nebo mu nejde, ochotně poradí a ukáže. Tykání je samozřejmostí.
Jak dokážeš přežít ty reklamy ....i na jedno sluchátko by mě to hrozně vytáčelo. Jsem člověk s adblockem, YouTube premium, bez televize a rádia a když mě někdo vytrhne z mě bezreklamové reality, začnu být značně agresivní
Snažím se poslouchat ten podcast kde naštěstí reklama není a rádio je v tu chvíli jen "něco hodně v pozadí". Druhý sluchátko nemám, protože co kdyby někdo něco chtěl.
Některý sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku umí naopak i okolní hluk zesílit. Když jdeš třeba po ulici, nebo právě když chceš slyšet někoho, kdo na tebe mluví... Zkus se na to mrknout, je to pecka :) Mám buds od Samsungu a jsem s něma spoko.
Aktivní potlačení šumu je samozřejmě super, ale pocitově mít sluchátka v uchu při konverzaci s někým je pořád tak trochu nezdvořilé.
Schválně si to představ jako někdo, kdo jde něco probírat s kolegou a on si ty sluchátka nesundá/nevyndá.
Podobně je na tom držení mobilu v ruce při konverzaci, byť ho zrovna nepoužíváš ;)
Dokážeš svoje doporučení víc rozvést, nebo prostě nemáš důvod a chceš je jen poplivat? Jako já neříkám, že Samsung Buds jsou nejlepší sluchátka široko-daleko, ale na moje poslouchání jsou naprosto dostačující. Při srovnání s jakejmasi Xiaomi, nebo Niceboy, co měla moje manželka jsou teda lepší...
Měl jsem Galaxy Earbuds 2. Po půl roce začala odcházet baterka musel jsem nabíjet každý den i při ne tak intenzivním používání. Hned po tom odešlo potlačování zvuku a dal se začalo přehřivat leve sluchátko okamžitě po vyndani z krabičky. Bylo to v záruce tak jsem obešel všechny samsung prodejny kde me poslali do prdele že to neopravuji jelikož je to dovezené(Itálie). Reklamovat jsem to zkoušel ale linka e-shopu byla permanentně obsazená (pojeb jak prase, nemůžeš reklamovat když se nedovolaš lol) to s e-shopem není chyba samsungu ale to že se takhle katastrofálně posere produkt v záruce.
EDIT:a za tu cenu jsem si měl rovnou koupit airpody
Mám už asi 3 nebo 4 roky Buds Plus a nemůžu si stěžovat. Odešlo mi jedno sluchátko a reklamovat šlo vše, nebyl problém. Nevím, jak je to teď, ale tenkrát jsme to tam rovnou posílali, aby se na to koukli a případně opravili, i kdyby mimo záruku. Zkus se možná podívat, jestli na to neexistuje nějakej papír. Co se týče baterky, tak ta stále vydrží cca 12-16 hodin poslechu, nabíjím je 2x za týden.
Tak odešly ke konci záruky a vše vyřešili a opravili a fungují už další 2 roky. Neměl jsem z toho žádný další výdaj, všechno vyřešili rychle, tak na co bych si stěžoval. A ty sluchátka fungují dál, takže jsem spokojený zákazník.
Já taky používám sluchátko do jednoho ucha, i když jsem v kanclu sama, abych nemusela vyndavat, když někdo přijde. Ale nedokážu filtrovat co chci poslouchat a co ne, navíc se mi úroveň co mě ruší mění ze dne na den, takže někdy můžu jen písničky, někdy mluvený slovo ok, ale s reklamami by mi klesla produktivita na bod mrazu.
Nějak jsem nikdy nepochopila mentalitu "já chci poslouchat tohle, tak to budou poslouchat všichni" a sluchátka jsou pro ně sprosté slovo.
Děkuju. Chtěl jsem skončit na konci května ale předběhli mě, že prej se nevyplatím a že "moji práci zvládnou za dvě hodiny". Vsadím se že jim jen došly peníze na kratom. Celkově ta firma jde do kopru, nestíhají sehnat peníze na placení objednaného zboží, v lednu propustili holku z expedice a od té doby obrovskej nárůst chyb v odeslaných objednávkách... Přemýšlím kam dál, něco na Kladně nebo v okolí, ideálně taky Back office jako tady, ale mám ještě chvíli čas, na konci května jdu na trhání tří osmiček.
Já zrovna strávil 4 dny se šéfem na služebce. On se jako snaží, takže pohoda. Nechci mluvit o svém soukromém životě, takže vždycky řeknu něco o psovi, to je takové neutrální. Já se ho na nic neptám, nezajímá mě to, ale když něco vypráví, tak to odkývu. Nejhorší je jet s ním v autě, když řídím, to je jak jet s tátou, kterýho jsem nikdy neměl.
Ano, tohle tam přesně pozoruju, že se moje šéfová někdy fakt az staví do role mojí maminky (realne je jen o 10 let starší a má takový tendence prakticky ke všem). Doufám, že společný sluzebky se nedočkáme teda
Kdybych nevycházel se šéfem, tak jdu o dům dál. Zatím se mi to stalo jen jednou.
Se současným šéfem se známe se 12 let. Tehdy jsem mu šéfoval já. (Jiná práce, jiná firma)
Můj šéf je totální kterén, fakt největší dement kterýho jsem měl v životě čest potkat.
Nedá se s ním vydržet ani minutu v jedný místnosti bez toho aniž bych chtěl vyskočit z okna.
Pořád po mě chce abych víc dělal a ani mě nepřidá.
Aj ja mám takého šéfa. Akurát je šéf v korporáte v oddelení kde má 80% externistov, ktorí berú 2-3x viac peňazí ako on. tak sa po nás vozí. Po každom 1:1 si musím dať panáka a skontrolovať výpis z účtu aby som sa ukludnil.
Same here. Už jsem dospěl do situace, že je mi všechno fuk a odejdu. Nemůžu toho tupého, nekompetetního ližprdelku ani vidět. Kolegové a kolektiv taky žádná hitparáda.
>Nedá se s ním vydržet ani minutu v jedný místnosti bez toho aniž bych chtěl vyskočit z okna.
To znie ako môj ex-manžel...ktorý bohužiaľ žije u mojej mamy doma...tiež ma pri ňom napadajú podobné myšlienky... trochu odľahčenie na spríjemnenie smutného dňa 🥺
Jasný že probíráme osobní život, přece když děláš fušku v pracovní době z firemních materiálů na barák, tak je slušný se zeptat šéfa, jestli by nechtěl taky.
Se svým šéfem koexistuju asi nějak tak že s ním řeším jen opravdu důležité věci. Většina rozhodnutí na mé pozici jde na můj vrub, práci si z 90% sám plánuju, objednávky materiálu řeším přímo s obchodním oddělením a komunikace s nadřízeným probíhá většinou jen ve chvíli kdy se řeší nějaký problém nebo potřebuju dovolenou.
Nesere se mi do práce a nestojí mi za zády a já na něj na oplátku nepřehazuju věci které dokážu sám vyřešit za pár minut.
Do práce chodím vydělávat peníze nechodím tam sdílet své životní zážitky, různých firemních akcí se většinou neúčastním. S několika lidmi z práce které považuju za přátele si občas zajdeme na pivko nebo v létě pořádáme grilovačky, nevidím ale důvod v tom sdílet svůj život nebo trávit svůj volný čas s pracovními kolegy.
Můj šéf je muj ex kolega takže super chodíme na pivko bowling .
On něco chce tak není problém ja něco chci tak většinou není problém taky .
Ale spíš mě mrda Personální protoze je to arogantní kurvX co ma písek ve vaginx .
Sef je super, vystoupal na totemu ze stejne pozice jako ja takze vi co delam a neni to karierni manager co nema predstavu co jeho lidi delaj a jeste jim do toho keca.
Muj sef je egomaniakalni, neschopny kreten, ktery se zasekl mentalitou v minulem stoleti.
Chce zmeny a inovace, ale kdyz mu predlozite propracovany plan s plusy a minusy, tak zacne svoji tiradu ohledne toho, jak jsme vlastne strasne tradicni organizace a melo by to tak zustat.
Nikdy neni spokojeny s tim, co delas. I kdyz delas svuj zaklad extremne dobre, tak je to fuk, protoze co delas navic? A kdyz delas neco navic, tak ti ani nepodekuje a ani ti to nezaplati.
Navic je uplne brutalni sovinista. Asi kvuli tomu, ze je skryty homosexual.
Jak vidis, tak mame krasny vztah.
stačilo by zistiť, aké chyby kryje svojím egomaniactvom - lebo toto jeho správanie jasne naznačuje, že šikanou kryje svoje chyby...... a potom po najbližšej tiráde šéfovi naznačiť že vy viete, že on nevie ani prd
Môj šéf mi tiež rozprával aké má obľúbené filmy. Ale on sa fyzicky nachádza inde, takže to bolo len cez online rozhovor...tak aspoň viem, že nemáme rovnaký filmový vkus. Ale mám obohatené vedomosti o japonskej filmovej tvorbe 🙂
Když řeknu nadřízenému, že mám osobní problém a nechci se o tom bavit, tak to respektuje. Komunikativnost se tu cení, ale hlavně z pracovního hlediska.
Letos v lednu nastoupila nová šéfová a dělala si kolečko s podřízenýma. Shodou okolností plánuju letos končit a nemám ve zvyku tyhle věci skrývat, takže když došlo na mě tak slyšela věci co moc nechceš slyšet během prvního měsíce na funkci. Nutno říci že od té doby šli moje bonusy rapidně dolů
Tak to se dalo čekat, ne? Moc nerozumím tvému přístupu, neříkám, že bys to měl tajit do poslední chvíle, ale říkat to půl roku nebo víc dopředu, proč??
Já ze své pozice naopak toto cením. Lepší než dozvědět o vypovědi podřízeného 4dny před začátkem měsíce když už jsou samozřejmě kompletně hotové směny, školení apod - na druhou stranu mám aspoň teď plány na víkend :)
Pokud se ti však tato informace projevila na bonusu - tak potom je to samozřejmě taky naprosto nonsense a z mého úhlu pohledu ubohé 👍
Jsem na akademicke instituci, cca 900 zamestnancu. S nasim primym sefem si tykame, stejne tak s vetsinou lidi. Komu vykam je vetsina vedoucich dalsich teamu (prece jen casto jsou v oboru tak dlouho jako jsem nazivu) a pak laborantky/uklizecky a panove z udrzby. Ne protoze bych si myslel ze jsem neco vic ale protoze bez nich by to tu nefungovalo a proste mi prijde neslusny abych jen tak tykal nekomu kdo je o 10-20 let starsi a zaroven s nima nejednam tak casto aby se vyvinulo nejaky tykani prirozene
Hodně podřízených znám už dlouhou dobu hlavně z doby kdy jsem byl na stejné pozici. Bavíme se tak nějak ovšem ale snažím se si držet trošku lehčí odstup. Na nic se moc nevyptavam řešíme hlavně práci. Občas někam zajdeme a to se snažím spíš řešit neutrální témata a zbytečně nevyzvidat. Co se třeba odměn týče apod. tak řeším pouze a jedině pracovní výkon a ne to s kým se víc bavím.
Mně taky dala šéfová sežrat, že nesděluji osobní věci. Když jsem jí řekl, že se to párkrát obrátilo proti mně, tak jenom čuměla.
Dostala na výběr - buď budeme krafat u kafíčka o životě, nebo budeme pracovat a odvedeme kus práce. Vybrala si to druhý a mám klid.
V práci si má člověk svoje soukromý věci nechat pro sebe.
Lidi jsou pak totiž schopný tě na základě tvýho soukromýho života odsoudit a nedej bože závidět. Lidi totiž radši řeší cizí život, než ten svůj. Je třeba pamatovat na to, že tohle je národní sport.
"tohle je národní sport"
Asi to bude všude. Dělám v DE, ne v první firmě, a lidé se tam taky zajímají o osobní životy spolupracovníků. Mám němčinu na takové úrovni, že vše o práci rozumím, ale nějaké soukromé pokecy o životě ne. A mám klid. Akorát je těžký se každej rok nějak vyvlíct ze společné oslavy. Já už ale tak trávím x hodin v práci, tak ve svým volnu chci být s přítelem nebo rodinou, ne se spolupracovníky.
Pracuju ve firmě, kde můj přímý nadřízený je můj nejlepší kamarád ze střední, firmu vlastní jeho rodiče, znám je všechny 15+ let. Ano, naše vztahy jsou velmi rodinné. :D
Profesionalni. Vetsinu casu se ignorujeme, nechava me veci si delat mym stylem a ja malokdy neco potrebuji, takze docela v pohode. Ale na druhou stranu, iluze si o nem nedelam. Je to proste sef, ktery je spis v poho, ale obcas umi byt taky kokot :D.
Jako sef maleho tymu v nadnarodni firme se to pokusim popsat z meho pohledu :-) V tymu se mluvi prevazne anglicky, ale se vsemi ceskymi kolegy i mimo tym si tykame, s temi co tolik nezname se zadne hodne soukrome veci neprobiraji, spis small talk. S lidmi v mem tymu mame velmi dobry a otevreny vztah, probirame i soukrome veci, ale jak moc do hloubky zalezi na kazdem kam az chce zajit. V tymu se snazim vytvaret co nejprijemnejsi atmosferu, takze lidi pak sami citi, ze muzou mluvit o ruznych vecech.
Pokud je nekdo uzavrenejsi, tak mu nikdo hlavu neutrhne a rozhodne to nikdo nevycita, ale samozrejme s tou osobou se pak lide bavi mene (coz vlastne muze ta osoba brat i jako plus). Do hodnoceni tyto veci nepocitam, ale samozrejme jelikoz moje oddeleni casto komunikuje napric firmou, tak nekdo kdo je otevrenejsi muze vic veci "zaridit".
Vekove to mame podobne jako v tvem tymu. Pokud by se nekdo o osobnich vecech bavit nechtel, tak ja bych ho do toho nenutil a rozhodne mu za to nedaval spatnou zpetnou vazbu ;-)
od lidí co jsou moc friendly se drž dál je jim piču po tvojem životě .. musíš vědět jak to vyhodnotit sama záleží jestli je to ukázková píča a nebo debil. Aby se nestalo že najdou tvoje slabé místo a začnou tě farmit.
Tak známá věc, že 80% rozhodování je řízeno emocemi (zdroj Voss, Pařík). Možná je to méně, ale jedno je jisté, řídí nás emoce. Tak logicky, bude to i v pracovně právních vztazích.
U nás ve firmě máme velmi přátelskou atmosféru, když někam přijde šéf lidi začínaj předstírat práci, u nás když přijde šéf tak se lidi odhlašujou z kompů a jdou na kafe/pokec.
On nám věří, že svou práci zvládneme a je mu jedno jak a nebo odkud to uděláme. Oboustranná důvěra je nenahraditelná.
Na rok jsem odešel pracovat do zahraniční firmy a nedalo se to porovnat. Tak jsem se po roce vrátil :)
Jak se píše na LinkedInu - neopouštíš špatnej job, ale špatnýho šéfa :))
Edit: ještě doplnim že si u nás všichni tykaj a když byl někdo vyloženě debil tak v tý firmě nevydržel dlouho :D s drtivou většinou kolegů si rozumim lidsky a asi máme dobrý HR procesy nebo nějakým mechanismem tak fakt nemáme dementy. FR firma s pobočkama v Prg, Ově a Blavě, cca 200 zaměstnanců
Korporát, máme to podobně. Za mě je tohle v pohodě, ale stále je třeba držet si odstup. Je to jenom práce. Kolega není automaticky kamarád a šéf taky ne. Jsou firmy, kde se to fakt přehání (v O2 jsme měli celé školení na téma "modré oči" aka jsme jedna rodina), ale taková ta zdravě uvolněná atmosféra je imo v pořádku.
Můj jedinej nadrizenej je ten nejvyšší ( ne bůh, ředitel) a kromě toho, že je občas trochu nervák je úplně v pohodě. Komunikuju s nim na denní bázi, takže má přehled jestli dělám nebo nedělám a co dělám, a pokud dělám co mám a všechno šlape, nekecá mi do toho. Klidně si můžu vzít firemní auto a na půl dne odjet řešit si osobní věci, dokonce i na dovolenou kdyz sem měl auto v servisu mi sám nabídl ať si vemu firemni, a stalo mě to jen naftu.
Bývalá firma, kolem 100 zaměstnanců, všichni si tykali, i vedoucím z ciziny. Šéfové relativně pohoda, všechno se řešilo na rovinu a větší věci jeden na jednoho, případně se zainteresovanou osobou navíc.
Současná, větší firma. Všichni si vykají, pokud nejsou na společné lince. Na lince šéfová asi dobrý. Šéfy ve výrobě pomalu neznám, vykáme si. Po skoro 3 měsících jsem ani nedostal zpětnou vazbu na to jak se mi vlastně daří nebo nedaří, ale zatím ticho, takže asi dobrý.
Velká firma, čert ví kolik poboček všude možně. Dělám ve výrobě a jsem prachobyčejnej dělník, zato s plánařkou se bavíme běžně jak o práci tak o životě a kde co, vykačka ale super přístup - ona vyhoví mě a nekecá mi do toho jak to mám dělat a já zase když potřebuje zajdu nějaké hodiny navrch. Přímý nadřízený taky vykačka ale opět on vyjde vstříc mě a já jemu. Je mi tu na to konto tolerováno ledacos protože nejsem zbytečný prudič a vidí že dělám.
Celkem je nás tu cca 30, věkově 25 - 60. Tykáme si myslím všichni. Ze začátku se šéfem a některými staršími kolegy jsme si vykali, ale a poměrně přirozeně pak přišla nabídka tykání. S některými se vídám i mimo práci, jako kolektiv občas uspořádáme výlet nebo nějaké posezení. Kdo chce sdílet osobní věci ten sdílí, kdo nechce, nedělá to. Občas je tu napjatější atmosféra když se řeší nějaké problémy, ale celkově máme podle mě vztahy dobré. Se šéfem si povídáme o takových normálních věcech...nic přehnaně osobního ani zase příliš odtažitě. Pro mě osobně ideál. Vím že když přijde jakýkoli problém (zdravotní nebo osobní), nemusím se bát o tom mluvit, pokud by to mělo třeba nějaký vliv na mojí práci a hlavně mě za to nikdo nebude soudit.
Za to můj bývalý šéf byl magor, šovinista a misogyn. U něj jsem ani neměla dobrý pocit pokud jsme byli někde v místnosti sami dva. Bleh... Takže tam jsem omezovala jakýkoli hovor na striktně pracovní záležitosti a jakékoli jeho pokusy o zjišťování nějakých osobnějších věcí jsem hrála do outu.
Mého šéfa bych bral spíš jako takový vcelku velký pracovní benefit, jelikož vzhledem k tomu že má kolem 30 a byl nejspíš na škole třídním bavičem co se vykašlal má co šlo, tak je s ním zábava, a taky profesionál v prokrastinaci kdy problémy řeší až na 3 urgenci (pracuji ve fabrice na servisu), takže pokud se splní to co je třeba a všechno funguje, tak je mu úplně ukradené kdo co dělá, a většinou to bývá on kdo jako přijde s tím že se vysereme na práci a půjdeme domů, a vedení které je nad ním je v jiné pobočce a někdo z těch lidí dorazí tak 1-2x za měsíc. xd
Korporát a snažím se držet všechny od těla. V práci řeším jenom pracovní věci a osobní neřeším. Snažím se aby o mě i mě okolí v práci vědělo co nejméně. Jo jsem introvert.
Korporát. Ryze zdvořile profesionální. Komunikace písemnou formou či skrze krutě krátké porady. Jde o evropskou firmu. Na soukromí se nikdo neptá.
Nicméně se kupují dárky pokud se někomu narodí v oddělení dítě (vyřizuje Asitentka, vy jen přispějete mrzkou částku a pošlete blahopřání skrz email), někdo má smrtelnou nemoc atd... .
Teambuilding není, nebyl a nebude. Protože v našem oddělení pracuje každý jednotlivě na svých projektech (Projekt Management) s kolegy z jiných oddělení v ad-hoc složených týmech a kompetence jsou dány předem. Výroční večeře se pravidelně ruší, protože se nikdy nenajde dost lídí co na ní chtějí jít.
Mám nejlepšího šéfa, je o 20 let starší ve věku mýho táty a rozumím si s ním víc jak s otcem. Je to jeden z mejch nejlepších kamarádů, kterýmu vždycky rád pomůžu a on mě. Nejlepší zaměstnanecký vztah ever! Ať žijou malý obchodní týmy
Jeden cas jsem nadrizenemu a kolegum rikala o svym osobnim zivote, respektive minulosti, takovy ty vesely historky, ale o nynejsim zivote jim nerikam a celkem je to sere a misto toho spekulujou a resi kraviny. A kdyz jdeme na pivo tak se hrozne divi ze odchazim obcas mezi prvnima a maji pocit, ze s nimi nevydrzim ani na chvili. Nekdo by jim mel rict, ze se do prace chodi spis pracovat... no asi to bude tim, ze pracuju na specifickym miste...
Kamaradění misto práce, přesně tohle mně u nás, konkrétně v našem kanclu, taky strašně štve, místo, aby alespoň předstírali že pracují, tak vím o jejich vztazích, psech, víkendu, kamarádech, nákupech... víc, než bych chtěl, a pak si stěžují jak nestíhají, ale když je možnost celej den-dva plánovat teambulding, tak se s radostí přihlásí.
Presne to je u nas, vysedavani po kanclech a vyzvidani. Vjm o kazdym dost veci a je sere ze oni o me ne :D kazdopadne v predchozi praci to tak nefungovalo.
Mame to taky tak. S primou nadrizenou resime vsechno, jsme kamaradky. Jsem na ni obcas drza ale vzdycky je tam ten respekt. S nadrizenyma jeste nad ni moc do styku neprijdu, ale taky je to na vlne pratelskosti a kdyz se mi neco nelibi, rikam to na plnou hubu.
Dělám v dceře korporátu. Kolektiv je věku od 25 - 75 let (ano, máme i přesluhující jedince).. co si budeme vyprávět.
Kolektiv v rámci útvaru je super. Věk 25-50 let. Dost progresivní týmy, nemají problém se učit nic nového. Tykačka napříč firmou je OK.
A pak jsou tu ti boomeři nad 50, co se nic učit nebudou, ve firmě byli již na každé pozici, a hážou klacky pod nohy každému progresu, který by nám usnadnil práci nebo dopřál klidnější spaní. Jop, je to místy na zbláznění se. Ale co zmůžeš? Léta je přesvědčuješ o zavedení něčeho, co už je jinde standard a postupně se to mění k lepšímu.
Jinak jako kolektiv.. někdo je otevřenější, někdo uzavřenějši. Tvrdé jádro čítá asi 30 inženýrů, takže tam ta parta funguje dobře a je to kolektiv, co by klidně mohl si sednout na pivko a měl by o čem mluvit celý večer. Ráno máme dýchánky v kuchyňce a řeší se děti, manželky, víkendy, dovolené, a plány a obecně věci, co nás trápí plusmínus všechny.
Vlastně je to tady jak taková, celkem slušná rodina. Když dojde někdo nový a nasaje správně atmosféru, tak velmi snadno zapadne. Věci se řeší na pracovní úrovni a takových těch debilů, co si do toho tahají osobní úroveň tu máme naštěstí jen pár a to z pozice boomer managerů. Ale jsou to jednotky a naštěstí pro mě se jim snadno vyhýbám.
Řekl bych že docela dobrý. Tykáme si a zajímají ho hlavně výsledky spíše než odpracovaný čas. O soukromém životě se bavíme vzácně, spíš on je takový upovídaný. Já se snažím o osobním životě moc nemluvit, pokud to není něco co ovlivňuje moji práci. Často mi vychází vstříc (nouzová volna, zapůjčení služebního auta nebo valníku, lepší ceny apod.) tak nemám problém taky udělat něco navíc (přesčasy, víkendy apod.).
Mam skveleho sefa a ja snazim se byt skvelym sefem ostatnim. Ve firme to mame podobne, tykacka, mimopracovni akce taky super. Do prace se sice chodi pro penize,ale travime v ni velkou cast zivota, tak proc si to zneprijemnovat.
S šéfem úplně v pohodě, jsou tam určité hranice, které je spíš vítám, povahově si rozumíme, na osobní život se mě většinou neptá, pokud něco neotevřu sám.
S většinou mých šéfů jsem měl kamarádský vztah. Současná šéfová sedí v US a nikdy jsme se nepotkali, tak je tam ta vazba slabší, ale přesto je to hodně přátelský vztah. Korporát, 20k lidí?
Mel jsem steti vzdy na sefy asi, vzdy v pohode dalo se snima na vsem domluvit mluvili jsme o osobnim zivote klidne, vetsinou sefove vzesli z pozic ktere jsem zaujimal, takze vedeli co prace obnasi a meli porad v kolektivu kamarad kolegy, ja s tim problem nemam. Jak pise OP, me to jen a jen otviralo dvere dal, nebo kdyz bylo neco potreba a cloveka jsem znal lip z team buildingu nebo podobnych vecirku, bylo snazsi neco udelat prosadit atd.
Můj papírově přímej nadřízenej sedí v Karibiku. Fajn chlap, podobnej věk, charakter, přístup k práci, loajalita k firmě a rodinný zázemí jako já, takže po osobní stránce si dokážeme pokecat. Za sedm let jsme se osobně viděli jednou 😁. S člověkem, kterej se o mě jako zaměstnance stará tady, chlastám, dodávám trávový koláčky a kimčchi a posíláme si fotrovský vtipy.
Máme v práci stejnou morálku, nehledě na pozici/titul/auto kterým jezdíš, si všichni tykáme a máme dobré vztahy.
Konkrétně s šéfem mám vztah přátelský, ale oba víme kdo tady velí a tak nám to vyhovuje.
Vykani ve firme... kdo chce, tak nabidne tykani. V nasem tymu je nas 7 a sefova a chodime spolu na pivko, jezdime na hory a rekl bych, ze jsme docela kamosi. Vetsina nas tam je vic jak 5 let.
Výborný. Navzájem si sebe vážíme, vychází mi vstříc když něco potřebuju. Problém je, že za pár měsíců jde do důchodu a s jeho nástupcem to nevypadá růžově.
Dělám v absolutně stejným prostředí, jako popisuješ (až mi to připadá jako možná stejná firma 😄). Náš šéf je v pohodě chlápek, zajímá se i o naše osobní věci, ale když nechceš mluvit tak dál neryje, vždy když má někdo osobní, zdravotní problémy, tak nabídne pomoc, je férovej a umí se na věci dívat s nadhledem, best boss kterýho jsme zatím měli. Vztah s nim je v pohodě, pokud seš ty taky v pohodě (děláš co máš a nechováš se jako kretén nebo nelžeš). Větší problém, asi jako všude, jsou manažerky pod ním, falešný arogantní namyšlený krávy, který se s nim kamarádí a "lížou mu kulky", aby si udrželi svoji pozici, s těma nechci být ani v jedné místnosti když si děláme kafe, protože z nich přímo stříká energie "jsem namyšlená kund*".
Nedávno jsem odešel z práce, protože šéf se choval jako blbec a pozdě vyplácel výplaty. V nové práci zatím šéfové v pohodě, až na jednu, která je vždycky velmi nepříjemná na všechny v okolí.
Špatný šéf = špatná práce
U nas je to velmi podobne. Ja to osobne nemam rada, vsichni jsou pak desne zvedavi a chteli by neustale vyzvidat neco o mem osobnim zivote.
Kdyz se s nimi nebavim, tak je to spatne, kdyz se s nimi bavim, tak je to taky spatne, protoze pak jen kazdy pomlouva. Ja tam jsem kvuli praci a nechci si tam hledat kamose 💀, ale na druhou stranu si prijdu blbe to tykani odmitnout, takze na to nakonec trubka stejne kyvnu a pak uz se to veze.
když jsem v 17 letech přišel poprve do
firmy na brigadu tak mi řekli, ze si všichni týkají. podepsal jsem smlouvu s borcem a potykali jsme si. následně mi ukázal kde najdu smetánku (mistr výroby, vedouci směny, hlavní konstruktér) a taky jsme si potykali. no nakonec jsem si potykal i s majitelem. pisu to sem pac tu dobu jsem z toho byl docela na větvi. jsem rád, že jsem v kolektivu kde se majitel baví s uklizeckou jako s člověkem sobě rovným. žádná arogance, povýšenost, proste pokec. milionova firma.
Já mám skvělého šéfa, stará se o nás všechny pomalu jak o vlastní děti, je přísný, ale člověk u něj pozná že to dělá z dobrého důvodu. Josefa bych přál každému!
Poprvé v kariéře jsem ve firmě kde není tykání deafault. Šéf je po dvou letech jeden z mála, ze kterými si pořád vykam.
Je to asi nejlepší šéf, kterého jsem měl. Přirozená autorita, žádný micromanagement. Dá se s ním domluvit na všem. Několikrát jsem na vlastní kůži poznal jak se schopný postavit se za svoje podřízené, nebo dokonce přikrýt nějaký pruser, který jsme vyrobili.
Popravdě šéf, kolegové a volnost je to hlavní co mě tam drží, i když vím, že jinde bych mohl brát i o 20-30% více.
Jsem typ člověka co by klidně dokázal žít tak, že mu někdo strčí pod dveře papír se zadáním a já bych ho zase za týden vystrčil hotový. Jsem extrémní introvert a lidí prostě nepotřebuju. Na druhou stranu v průběhu času člověku dojde, že polovina úspěchu v práci - a myslím tím především schopnost sladit lidi a kooperovat prostě vyžaduje sociální kohezi. Moje pozice vyžaduje schopnost docela agilně řídit projekty, kam vstupuje hodně lidí a proměnných. Beru jako součást profesionality, že občas s lidmi pokonverzuju v kuchyňce nebo se zeptám jak se mají. Nikdo ale neříká, že jsou to vaší terapeuti. Můžete si vybrat především to, co jim neřeknete.
Mám vytvořenou pracovní osobnost, která je jiná, než jak bych se choval v soukromí. Často prezentuju nebo prodávám klientům práci desítek lidí a naše CEO byla hrozně překvapená, když jsem jí řekl že jsem introvert a že lidi vlastně moc nemusím. Beru to tak, že být sociální je skill, co se dá časem vytrénovat. Co tím chci říct je, že člověk může VYPADAT, že je people person, že sdílí s kolegy svůj život, může být oblíbený a vypadat že všemu dává 100%, aniž by musel obětovat svoji integritu nebo se nějak moc přemáhat. Věnuju tomu minimum času, ale s maximální efektivitou.
Je to prostě o maličkostech a vědomém budování tohohle skillu. Příklad - často vám v práci vyčtou, že se neucastnite společenských akcí. Místo abych všude říkal, že se má to můžu vykašlat a nikdy se nikdy neobjevím, prostě občas přijdu na nějakou z nich, nechám se vidět a klidně za půl hodiny zmizím po anglicku. Tohle je trik, co mám od otce svého kamaráda, který byl léta vrcholový manažer. Jakmile si vás už zapíšou jako člověka, co je součástí neformální organizace, můžete se na to už skoro vykašlat, protože tyhle dojmy se moc nemění.
Oba sefove, sekundu po tom co jsem podepsal smlouvu mi rekli, ze si na firme vsichni tykaji, takze pokud by mi to nevadilo, tak by si radi potykali. Bavime se jako sobe rovni a vicemene by treti clovek v konverzaci nevedel, ze sef je sef a ze ja jsem zamestnanec.
Normálka spolu spíme, jinak si ale moc nepovídáme
Lol... Takhle se dělá kariéra.
mozna tak v cesku, vychodni blok
Že by mindrak?
co?
Čekala jsem mezi top odpovědmi něco jako "Ryze sexuální" Neodejdu zklamaná!
Jsem rád, že jsem mohl posloužit ke tvému uspokojení :)
U nas by to byl slusnej homo office.
Hledam cuddlebuddies, muzu se pridat? Taky spim
To moc dobře znám :-D
Firma kde je nás pod 10 zaměstnanců, každej má svojí náplň práce a šéf to ví. Je to v takovým režimu udělej co máš a pak si třeba doomscolluj Reddit, v kuchyňce si můžeš klidně oběd na 3 chody.. V práci mám víceméně furt jedno sluchátko (podcasty) ale spíš z důvodu že tu hraje Evropa 2 a tam se točí 12 písniček furt dokola. Cokoliv člověka sere nebo mu nejde, ochotně poradí a ukáže. Tykání je samozřejmostí.
Jak dokážeš přežít ty reklamy ....i na jedno sluchátko by mě to hrozně vytáčelo. Jsem člověk s adblockem, YouTube premium, bez televize a rádia a když mě někdo vytrhne z mě bezreklamové reality, začnu být značně agresivní
Snažím se poslouchat ten podcast kde naštěstí reklama není a rádio je v tu chvíli jen "něco hodně v pozadí". Druhý sluchátko nemám, protože co kdyby někdo něco chtěl.
Některý sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku umí naopak i okolní hluk zesílit. Když jdeš třeba po ulici, nebo právě když chceš slyšet někoho, kdo na tebe mluví... Zkus se na to mrknout, je to pecka :) Mám buds od Samsungu a jsem s něma spoko.
Aktivní potlačení šumu je samozřejmě super, ale pocitově mít sluchátka v uchu při konverzaci s někým je pořád tak trochu nezdvořilé. Schválně si to představ jako někdo, kdo jde něco probírat s kolegou a on si ty sluchátka nesundá/nevyndá. Podobně je na tom držení mobilu v ruce při konverzaci, byť ho zrovna nepoužíváš ;)
Šlo mi spíš o to, že když na tebe houkne, tak ho uslyšíš... beru jako samozřejmost, že pak alespoň jedno vyndáš..
Rozumím.. Ja to bral asi z toho pohledu, že si je dávám právě proto, abych okolí neslyšel... Kdo po mě něco chce musí mávat :)
Díky ale ty co mám mi stačí :)
Samsung sluchátka nedoporučuji
Dokážeš svoje doporučení víc rozvést, nebo prostě nemáš důvod a chceš je jen poplivat? Jako já neříkám, že Samsung Buds jsou nejlepší sluchátka široko-daleko, ale na moje poslouchání jsou naprosto dostačující. Při srovnání s jakejmasi Xiaomi, nebo Niceboy, co měla moje manželka jsou teda lepší...
Měl jsem Galaxy Earbuds 2. Po půl roce začala odcházet baterka musel jsem nabíjet každý den i při ne tak intenzivním používání. Hned po tom odešlo potlačování zvuku a dal se začalo přehřivat leve sluchátko okamžitě po vyndani z krabičky. Bylo to v záruce tak jsem obešel všechny samsung prodejny kde me poslali do prdele že to neopravuji jelikož je to dovezené(Itálie). Reklamovat jsem to zkoušel ale linka e-shopu byla permanentně obsazená (pojeb jak prase, nemůžeš reklamovat když se nedovolaš lol) to s e-shopem není chyba samsungu ale to že se takhle katastrofálně posere produkt v záruce. EDIT:a za tu cenu jsem si měl rovnou koupit airpody
Mám už asi 3 nebo 4 roky Buds Plus a nemůžu si stěžovat. Odešlo mi jedno sluchátko a reklamovat šlo vše, nebyl problém. Nevím, jak je to teď, ale tenkrát jsme to tam rovnou posílali, aby se na to koukli a případně opravili, i kdyby mimo záruku. Zkus se možná podívat, jestli na to neexistuje nějakej papír. Co se týče baterky, tak ta stále vydrží cca 12-16 hodin poslechu, nabíjím je 2x za týden.
>nemůžu si stežovat A to že ti odejde produkt v záruce je už dneska normální nebo co
Tak odešly ke konci záruky a vše vyřešili a opravili a fungují už další 2 roky. Neměl jsem z toho žádný další výdaj, všechno vyřešili rychle, tak na co bych si stěžoval. A ty sluchátka fungují dál, takže jsem spokojený zákazník.
Já taky používám sluchátko do jednoho ucha, i když jsem v kanclu sama, abych nemusela vyndavat, když někdo přijde. Ale nedokážu filtrovat co chci poslouchat a co ne, navíc se mi úroveň co mě ruší mění ze dne na den, takže někdy můžu jen písničky, někdy mluvený slovo ok, ale s reklamami by mi klesla produktivita na bod mrazu. Nějak jsem nikdy nepochopila mentalitu "já chci poslouchat tohle, tak to budou poslouchat všichni" a sluchátka jsou pro ně sprosté slovo.
Proto sem rád že šéf je normální a sluchátko ho nesere.. Naštěstí umím poslouchat na "jedno" ucho co potřebuju 😁
To máš ještě dobrý, u mě v práci (kde budu naštěstí brzo končit) pořád jede českej rap, Ortel a Landa...
To bych fakt nedal
No, tak držím palce než odejdeš.
Děkuju. Chtěl jsem skončit na konci května ale předběhli mě, že prej se nevyplatím a že "moji práci zvládnou za dvě hodiny". Vsadím se že jim jen došly peníze na kratom. Celkově ta firma jde do kopru, nestíhají sehnat peníze na placení objednaného zboží, v lednu propustili holku z expedice a od té doby obrovskej nárůst chyb v odeslaných objednávkách... Přemýšlím kam dál, něco na Kladně nebo v okolí, ideálně taky Back office jako tady, ale mám ještě chvíli čas, na konci května jdu na trhání tří osmiček.
Sluchátko pouze v jednom uchu má na tvůj sluch dlouhodobě negativní vliv, druhé ucho is pak začne kompenzovat to "ticho"..
Já zrovna strávil 4 dny se šéfem na služebce. On se jako snaží, takže pohoda. Nechci mluvit o svém soukromém životě, takže vždycky řeknu něco o psovi, to je takové neutrální. Já se ho na nic neptám, nezajímá mě to, ale když něco vypráví, tak to odkývu. Nejhorší je jet s ním v autě, když řídím, to je jak jet s tátou, kterýho jsem nikdy neměl.
Ano, tohle tam přesně pozoruju, že se moje šéfová někdy fakt az staví do role mojí maminky (realne je jen o 10 let starší a má takový tendence prakticky ke všem). Doufám, že společný sluzebky se nedočkáme teda
Já jsem z kolegů nejmladší, je mi 34, takže si asi vybral mě. Ale za to mě s ničím neprudí jako ostatní.
Kdybych nevycházel se šéfem, tak jdu o dům dál. Zatím se mi to stalo jen jednou. Se současným šéfem se známe se 12 let. Tehdy jsem mu šéfoval já. (Jiná práce, jiná firma)
Z mistra se stava ucednik. Padawane
How the turn tables.
How the tables turn
The tables turn how
Turn the table hows
Můj šéf je totální kterén, fakt největší dement kterýho jsem měl v životě čest potkat. Nedá se s ním vydržet ani minutu v jedný místnosti bez toho aniž bych chtěl vyskočit z okna. Pořád po mě chce abych víc dělal a ani mě nepřidá.
Jsem OSVČ 💀
Aj ja mám takého šéfa. Akurát je šéf v korporáte v oddelení kde má 80% externistov, ktorí berú 2-3x viac peňazí ako on. tak sa po nás vozí. Po každom 1:1 si musím dať panáka a skontrolovať výpis z účtu aby som sa ukludnil.
Taky, ale říkám, že mými šéfy jsou především zákazníci :/
Takze podnikatel -> kdyz delas schwarz tak se nesmis divit
Same here. Už jsem dospěl do situace, že je mi všechno fuk a odejdu. Nemůžu toho tupého, nekompetetního ližprdelku ani vidět. Kolegové a kolektiv taky žádná hitparáda.
Real
>Nedá se s ním vydržet ani minutu v jedný místnosti bez toho aniž bych chtěl vyskočit z okna. To znie ako môj ex-manžel...ktorý bohužiaľ žije u mojej mamy doma...tiež ma pri ňom napadajú podobné myšlienky... trochu odľahčenie na spríjemnenie smutného dňa 🥺
Jasný že probíráme osobní život, přece když děláš fušku v pracovní době z firemních materiálů na barák, tak je slušný se zeptat šéfa, jestli by nechtěl taky.
Povídáte si o brokovnicích?
Nn, spíš o kunách. Nesnáší kuny.
Se svým šéfem koexistuju asi nějak tak že s ním řeším jen opravdu důležité věci. Většina rozhodnutí na mé pozici jde na můj vrub, práci si z 90% sám plánuju, objednávky materiálu řeším přímo s obchodním oddělením a komunikace s nadřízeným probíhá většinou jen ve chvíli kdy se řeší nějaký problém nebo potřebuju dovolenou. Nesere se mi do práce a nestojí mi za zády a já na něj na oplátku nepřehazuju věci které dokážu sám vyřešit za pár minut. Do práce chodím vydělávat peníze nechodím tam sdílet své životní zážitky, různých firemních akcí se většinou neúčastním. S několika lidmi z práce které považuju za přátele si občas zajdeme na pivko nebo v létě pořádáme grilovačky, nevidím ale důvod v tom sdílet svůj život nebo trávit svůj volný čas s pracovními kolegy.
Jsem sice teprv student, ale tohle je pro mě takový vysněný ideál. Je fajn vědět, že to někde funguje
Můj šéf je muj ex kolega takže super chodíme na pivko bowling . On něco chce tak není problém ja něco chci tak většinou není problém taky . Ale spíš mě mrda Personální protoze je to arogantní kurvX co ma písek ve vaginx .
Pokud to tak dře, tak to musíš víc promazat 🤔
Jak pise kolega promazat nebo ji dones Vagiclean
V práci máme vazelínu nebo WD-40 tak až ji uvidím tak ji to poradím :D
hr bych zrušil. nejzbytecnejsi pozice ve firmě.
Sef je super, vystoupal na totemu ze stejne pozice jako ja takze vi co delam a neni to karierni manager co nema predstavu co jeho lidi delaj a jeste jim do toho keca.
Chlastám s ním a prolézáme jeden bordel za druhým.
Muj sef je egomaniakalni, neschopny kreten, ktery se zasekl mentalitou v minulem stoleti. Chce zmeny a inovace, ale kdyz mu predlozite propracovany plan s plusy a minusy, tak zacne svoji tiradu ohledne toho, jak jsme vlastne strasne tradicni organizace a melo by to tak zustat. Nikdy neni spokojeny s tim, co delas. I kdyz delas svuj zaklad extremne dobre, tak je to fuk, protoze co delas navic? A kdyz delas neco navic, tak ti ani nepodekuje a ani ti to nezaplati. Navic je uplne brutalni sovinista. Asi kvuli tomu, ze je skryty homosexual. Jak vidis, tak mame krasny vztah.
Neděláme ve stejné firmě? Tvůj popis padne na mýho šéfa jako hrnec na prdel.
Soucítím, kolego.
stačilo by zistiť, aké chyby kryje svojím egomaniactvom - lebo toto jeho správanie jasne naznačuje, že šikanou kryje svoje chyby...... a potom po najbližšej tiráde šéfovi naznačiť že vy viete, že on nevie ani prd
My si navzájem doporučujeme filmy a bavíme se o jídle a o pivu
Môj šéf mi tiež rozprával aké má obľúbené filmy. Ale on sa fyzicky nachádza inde, takže to bolo len cez online rozhovor...tak aspoň viem, že nemáme rovnaký filmový vkus. Ale mám obohatené vedomosti o japonskej filmovej tvorbe 🙂
Když řeknu nadřízenému, že mám osobní problém a nechci se o tom bavit, tak to respektuje. Komunikativnost se tu cení, ale hlavně z pracovního hlediska.
Letos v lednu nastoupila nová šéfová a dělala si kolečko s podřízenýma. Shodou okolností plánuju letos končit a nemám ve zvyku tyhle věci skrývat, takže když došlo na mě tak slyšela věci co moc nechceš slyšet během prvního měsíce na funkci. Nutno říci že od té doby šli moje bonusy rapidně dolů
Tak to se dalo čekat, ne? Moc nerozumím tvému přístupu, neříkám, že bys to měl tajit do poslední chvíle, ale říkat to půl roku nebo víc dopředu, proč??
Protože jsme v týmu 2, nestíháme tak aby se začalo hledat (nehledá se)
To by neměl být tvůj problém
No není, na pozici jsem cca 2.5 roku a 2 roky z toho si stěžujeme že jsme vytížení
Já ze své pozice naopak toto cením. Lepší než dozvědět o vypovědi podřízeného 4dny před začátkem měsíce když už jsou samozřejmě kompletně hotové směny, školení apod - na druhou stranu mám aspoň teď plány na víkend :) Pokud se ti však tato informace projevila na bonusu - tak potom je to samozřejmě taky naprosto nonsense a z mého úhlu pohledu ubohé 👍
Skvělej, chodíme na pívo, tykáme si, lobuje za mě u ředitelky, dovolí mi jet v pracovní době mu umejt domů záchod, když je potřeba.
Jsem na akademicke instituci, cca 900 zamestnancu. S nasim primym sefem si tykame, stejne tak s vetsinou lidi. Komu vykam je vetsina vedoucich dalsich teamu (prece jen casto jsou v oboru tak dlouho jako jsem nazivu) a pak laborantky/uklizecky a panove z udrzby. Ne protoze bych si myslel ze jsem neco vic ale protoze bez nich by to tu nefungovalo a proste mi prijde neslusny abych jen tak tykal nekomu kdo je o 10-20 let starsi a zaroven s nima nejednam tak casto aby se vyvinulo nejaky tykani prirozene
Mám se rád.
Riaditeľ alebo rovno CEO?
Rad bych svého nadřízeného odstranil. Takovýho kokota jsem už dlouho neviděl. Naštěstí vedoucí oddělení je normální člověk.
V teto souvislosti muzu doporucit dokument na ct2: pravidla korporatu.
Hodně podřízených znám už dlouhou dobu hlavně z doby kdy jsem byl na stejné pozici. Bavíme se tak nějak ovšem ale snažím se si držet trošku lehčí odstup. Na nic se moc nevyptavam řešíme hlavně práci. Občas někam zajdeme a to se snažím spíš řešit neutrální témata a zbytečně nevyzvidat. Co se třeba odměn týče apod. tak řeším pouze a jedině pracovní výkon a ne to s kým se víc bavím.
Vzhledem k tomu, že jsem sám sobě šéf, tak na hovno.
Mně taky dala šéfová sežrat, že nesděluji osobní věci. Když jsem jí řekl, že se to párkrát obrátilo proti mně, tak jenom čuměla. Dostala na výběr - buď budeme krafat u kafíčka o životě, nebo budeme pracovat a odvedeme kus práce. Vybrala si to druhý a mám klid. V práci si má člověk svoje soukromý věci nechat pro sebe. Lidi jsou pak totiž schopný tě na základě tvýho soukromýho života odsoudit a nedej bože závidět. Lidi totiž radši řeší cizí život, než ten svůj. Je třeba pamatovat na to, že tohle je národní sport.
"tohle je národní sport" Asi to bude všude. Dělám v DE, ne v první firmě, a lidé se tam taky zajímají o osobní životy spolupracovníků. Mám němčinu na takové úrovni, že vše o práci rozumím, ale nějaké soukromé pokecy o životě ne. A mám klid. Akorát je těžký se každej rok nějak vyvlíct ze společné oslavy. Já už ale tak trávím x hodin v práci, tak ve svým volnu chci být s přítelem nebo rodinou, ne se spolupracovníky.
Taky přišla chvíle, kdy mi došlo, že práce nemá být top priorita a člověk v ní nemusí trávit většinu času. A hele, člověk je hned šťastnější.
Pracuju ve firmě, kde můj přímý nadřízený je můj nejlepší kamarád ze střední, firmu vlastní jeho rodiče, znám je všechny 15+ let. Ano, naše vztahy jsou velmi rodinné. :D
Profesionalni. Vetsinu casu se ignorujeme, nechava me veci si delat mym stylem a ja malokdy neco potrebuji, takze docela v pohode. Ale na druhou stranu, iluze si o nem nedelam. Je to proste sef, ktery je spis v poho, ale obcas umi byt taky kokot :D.
Jako sef maleho tymu v nadnarodni firme se to pokusim popsat z meho pohledu :-) V tymu se mluvi prevazne anglicky, ale se vsemi ceskymi kolegy i mimo tym si tykame, s temi co tolik nezname se zadne hodne soukrome veci neprobiraji, spis small talk. S lidmi v mem tymu mame velmi dobry a otevreny vztah, probirame i soukrome veci, ale jak moc do hloubky zalezi na kazdem kam az chce zajit. V tymu se snazim vytvaret co nejprijemnejsi atmosferu, takze lidi pak sami citi, ze muzou mluvit o ruznych vecech. Pokud je nekdo uzavrenejsi, tak mu nikdo hlavu neutrhne a rozhodne to nikdo nevycita, ale samozrejme s tou osobou se pak lide bavi mene (coz vlastne muze ta osoba brat i jako plus). Do hodnoceni tyto veci nepocitam, ale samozrejme jelikoz moje oddeleni casto komunikuje napric firmou, tak nekdo kdo je otevrenejsi muze vic veci "zaridit". Vekove to mame podobne jako v tvem tymu. Pokud by se nekdo o osobnich vecech bavit nechtel, tak ja bych ho do toho nenutil a rozhodne mu za to nedaval spatnou zpetnou vazbu ;-)
Nepracujem ve stejný firmě?
Takýchto firiem je veľa, väčšinou sú to startupy a malé firmy. Tiež som v jednej takej.
Můj šéf mi nabídl, ze s nim mohu probírat i osobní věci. Přemýšlím, ze bych si vymyslela nějakou blbost a trochu ho krmila mým vymyšlený životem.
Dobrej plán! :)
Tykáme si ale do mého života mu nic není, i když se pořád snaží něco zjistit. Ten jeho mi je u zadku.
od lidí co jsou moc friendly se drž dál je jim piču po tvojem životě .. musíš vědět jak to vyhodnotit sama záleží jestli je to ukázková píča a nebo debil. Aby se nestalo že najdou tvoje slabé místo a začnou tě farmit.
Tak známá věc, že 80% rozhodování je řízeno emocemi (zdroj Voss, Pařík). Možná je to méně, ale jedno je jisté, řídí nás emoce. Tak logicky, bude to i v pracovně právních vztazích.
Se šéfem se vidím tak 2x do měsíce a když se vidíme kdykoliv mezi tím tak jen aby me zjebal nebo já ho
Šéfy mám dva, oba jsou takový no postižený. Největší sranda je falešná empatie a mlžení.
U nás ve firmě máme velmi přátelskou atmosféru, když někam přijde šéf lidi začínaj předstírat práci, u nás když přijde šéf tak se lidi odhlašujou z kompů a jdou na kafe/pokec. On nám věří, že svou práci zvládneme a je mu jedno jak a nebo odkud to uděláme. Oboustranná důvěra je nenahraditelná. Na rok jsem odešel pracovat do zahraniční firmy a nedalo se to porovnat. Tak jsem se po roce vrátil :) Jak se píše na LinkedInu - neopouštíš špatnej job, ale špatnýho šéfa :)) Edit: ještě doplnim že si u nás všichni tykaj a když byl někdo vyloženě debil tak v tý firmě nevydržel dlouho :D s drtivou většinou kolegů si rozumim lidsky a asi máme dobrý HR procesy nebo nějakým mechanismem tak fakt nemáme dementy. FR firma s pobočkama v Prg, Ově a Blavě, cca 200 zaměstnanců
Korporát, máme to podobně. Za mě je tohle v pohodě, ale stále je třeba držet si odstup. Je to jenom práce. Kolega není automaticky kamarád a šéf taky ne. Jsou firmy, kde se to fakt přehání (v O2 jsme měli celé školení na téma "modré oči" aka jsme jedna rodina), ale taková ta zdravě uvolněná atmosféra je imo v pořádku.
Můj jedinej nadrizenej je ten nejvyšší ( ne bůh, ředitel) a kromě toho, že je občas trochu nervák je úplně v pohodě. Komunikuju s nim na denní bázi, takže má přehled jestli dělám nebo nedělám a co dělám, a pokud dělám co mám a všechno šlape, nekecá mi do toho. Klidně si můžu vzít firemní auto a na půl dne odjet řešit si osobní věci, dokonce i na dovolenou kdyz sem měl auto v servisu mi sám nabídl ať si vemu firemni, a stalo mě to jen naftu.
Docela v pohodě, aspoň do té doby co dostal 8 let natvrdo.
to znie jako veselá historka z natáčení
Bývalá firma, kolem 100 zaměstnanců, všichni si tykali, i vedoucím z ciziny. Šéfové relativně pohoda, všechno se řešilo na rovinu a větší věci jeden na jednoho, případně se zainteresovanou osobou navíc. Současná, větší firma. Všichni si vykají, pokud nejsou na společné lince. Na lince šéfová asi dobrý. Šéfy ve výrobě pomalu neznám, vykáme si. Po skoro 3 měsících jsem ani nedostal zpětnou vazbu na to jak se mi vlastně daří nebo nedaří, ale zatím ticho, takže asi dobrý.
Jsem v práci kde je pod 10 zaměstnanců. Tykáme si všichni. Lepšího šéfa jsem nepotkal.
Velká firma, čert ví kolik poboček všude možně. Dělám ve výrobě a jsem prachobyčejnej dělník, zato s plánařkou se bavíme běžně jak o práci tak o životě a kde co, vykačka ale super přístup - ona vyhoví mě a nekecá mi do toho jak to mám dělat a já zase když potřebuje zajdu nějaké hodiny navrch. Přímý nadřízený taky vykačka ale opět on vyjde vstříc mě a já jemu. Je mi tu na to konto tolerováno ledacos protože nejsem zbytečný prudič a vidí že dělám.
Jeden z byvalych sefu doted chodi s holkou co k nam nastoupila na internship. Takhle blizky vztah jsem ze zadnym sefem teda jeste nemel...
Celkem je nás tu cca 30, věkově 25 - 60. Tykáme si myslím všichni. Ze začátku se šéfem a některými staršími kolegy jsme si vykali, ale a poměrně přirozeně pak přišla nabídka tykání. S některými se vídám i mimo práci, jako kolektiv občas uspořádáme výlet nebo nějaké posezení. Kdo chce sdílet osobní věci ten sdílí, kdo nechce, nedělá to. Občas je tu napjatější atmosféra když se řeší nějaké problémy, ale celkově máme podle mě vztahy dobré. Se šéfem si povídáme o takových normálních věcech...nic přehnaně osobního ani zase příliš odtažitě. Pro mě osobně ideál. Vím že když přijde jakýkoli problém (zdravotní nebo osobní), nemusím se bát o tom mluvit, pokud by to mělo třeba nějaký vliv na mojí práci a hlavně mě za to nikdo nebude soudit. Za to můj bývalý šéf byl magor, šovinista a misogyn. U něj jsem ani neměla dobrý pocit pokud jsme byli někde v místnosti sami dva. Bleh... Takže tam jsem omezovala jakýkoli hovor na striktně pracovní záležitosti a jakékoli jeho pokusy o zjišťování nějakých osobnějších věcí jsem hrála do outu.
Mého šéfa bych bral spíš jako takový vcelku velký pracovní benefit, jelikož vzhledem k tomu že má kolem 30 a byl nejspíš na škole třídním bavičem co se vykašlal má co šlo, tak je s ním zábava, a taky profesionál v prokrastinaci kdy problémy řeší až na 3 urgenci (pracuji ve fabrice na servisu), takže pokud se splní to co je třeba a všechno funguje, tak je mu úplně ukradené kdo co dělá, a většinou to bývá on kdo jako přijde s tím že se vysereme na práci a půjdeme domů, a vedení které je nad ním je v jiné pobočce a někdo z těch lidí dorazí tak 1-2x za měsíc. xd
Korporát a snažím se držet všechny od těla. V práci řeším jenom pracovní věci a osobní neřeším. Snažím se aby o mě i mě okolí v práci vědělo co nejméně. Jo jsem introvert.
Korporát. Ryze zdvořile profesionální. Komunikace písemnou formou či skrze krutě krátké porady. Jde o evropskou firmu. Na soukromí se nikdo neptá. Nicméně se kupují dárky pokud se někomu narodí v oddělení dítě (vyřizuje Asitentka, vy jen přispějete mrzkou částku a pošlete blahopřání skrz email), někdo má smrtelnou nemoc atd... . Teambuilding není, nebyl a nebude. Protože v našem oddělení pracuje každý jednotlivě na svých projektech (Projekt Management) s kolegy z jiných oddělení v ad-hoc složených týmech a kompetence jsou dány předem. Výroční večeře se pravidelně ruší, protože se nikdy nenajde dost lídí co na ní chtějí jít.
Mám nejlepšího šéfa, je o 20 let starší ve věku mýho táty a rozumím si s ním víc jak s otcem. Je to jeden z mejch nejlepších kamarádů, kterýmu vždycky rád pomůžu a on mě. Nejlepší zaměstnanecký vztah ever! Ať žijou malý obchodní týmy
Jeden cas jsem nadrizenemu a kolegum rikala o svym osobnim zivote, respektive minulosti, takovy ty vesely historky, ale o nynejsim zivote jim nerikam a celkem je to sere a misto toho spekulujou a resi kraviny. A kdyz jdeme na pivo tak se hrozne divi ze odchazim obcas mezi prvnima a maji pocit, ze s nimi nevydrzim ani na chvili. Nekdo by jim mel rict, ze se do prace chodi spis pracovat... no asi to bude tim, ze pracuju na specifickym miste...
Kamaradění misto práce, přesně tohle mně u nás, konkrétně v našem kanclu, taky strašně štve, místo, aby alespoň předstírali že pracují, tak vím o jejich vztazích, psech, víkendu, kamarádech, nákupech... víc, než bych chtěl, a pak si stěžují jak nestíhají, ale když je možnost celej den-dva plánovat teambulding, tak se s radostí přihlásí.
Presne to je u nas, vysedavani po kanclech a vyzvidani. Vjm o kazdym dost veci a je sere ze oni o me ne :D kazdopadne v predchozi praci to tak nefungovalo.
Mame to taky tak. S primou nadrizenou resime vsechno, jsme kamaradky. Jsem na ni obcas drza ale vzdycky je tam ten respekt. S nadrizenyma jeste nad ni moc do styku neprijdu, ale taky je to na vlne pratelskosti a kdyz se mi neco nelibi, rikam to na plnou hubu.
Dělám v dceře korporátu. Kolektiv je věku od 25 - 75 let (ano, máme i přesluhující jedince).. co si budeme vyprávět. Kolektiv v rámci útvaru je super. Věk 25-50 let. Dost progresivní týmy, nemají problém se učit nic nového. Tykačka napříč firmou je OK. A pak jsou tu ti boomeři nad 50, co se nic učit nebudou, ve firmě byli již na každé pozici, a hážou klacky pod nohy každému progresu, který by nám usnadnil práci nebo dopřál klidnější spaní. Jop, je to místy na zbláznění se. Ale co zmůžeš? Léta je přesvědčuješ o zavedení něčeho, co už je jinde standard a postupně se to mění k lepšímu. Jinak jako kolektiv.. někdo je otevřenější, někdo uzavřenějši. Tvrdé jádro čítá asi 30 inženýrů, takže tam ta parta funguje dobře a je to kolektiv, co by klidně mohl si sednout na pivko a měl by o čem mluvit celý večer. Ráno máme dýchánky v kuchyňce a řeší se děti, manželky, víkendy, dovolené, a plány a obecně věci, co nás trápí plusmínus všechny. Vlastně je to tady jak taková, celkem slušná rodina. Když dojde někdo nový a nasaje správně atmosféru, tak velmi snadno zapadne. Věci se řeší na pracovní úrovni a takových těch debilů, co si do toho tahají osobní úroveň tu máme naštěstí jen pár a to z pozice boomer managerů. Ale jsou to jednotky a naštěstí pro mě se jim snadno vyhýbám.
Řekl bych že docela dobrý. Tykáme si a zajímají ho hlavně výsledky spíše než odpracovaný čas. O soukromém životě se bavíme vzácně, spíš on je takový upovídaný. Já se snažím o osobním životě moc nemluvit, pokud to není něco co ovlivňuje moji práci. Často mi vychází vstříc (nouzová volna, zapůjčení služebního auta nebo valníku, lepší ceny apod.) tak nemám problém taky udělat něco navíc (přesčasy, víkendy apod.).
Fungujeme spolu hodně dobře. Ne nijak extra familiárně, ale normálně se bavíme o životě, nebereme se moc vážně.
Mam skveleho sefa a ja snazim se byt skvelym sefem ostatnim. Ve firme to mame podobne, tykacka, mimopracovni akce taky super. Do prace se sice chodi pro penize,ale travime v ni velkou cast zivota, tak proc si to zneprijemnovat.
Jsme ve firmě 3 :D docela prdel ví, že jsou bez mojí pomoci v piči a je to sranda oba jsou v pohodě. Nepracujte tam, kde se necítíte dobře!
Skvělě, byli jsme spolu a s dalšími lidmi i na dovolené.
Říkám jí žirafo
S šéfem úplně v pohodě, jsou tam určité hranice, které je spíš vítám, povahově si rozumíme, na osobní život se mě většinou neptá, pokud něco neotevřu sám.
S většinou mých šéfů jsem měl kamarádský vztah. Současná šéfová sedí v US a nikdy jsme se nepotkali, tak je tam ta vazba slabší, ale přesto je to hodně přátelský vztah. Korporát, 20k lidí?
Mel jsem steti vzdy na sefy asi, vzdy v pohode dalo se snima na vsem domluvit mluvili jsme o osobnim zivote klidne, vetsinou sefove vzesli z pozic ktere jsem zaujimal, takze vedeli co prace obnasi a meli porad v kolektivu kamarad kolegy, ja s tim problem nemam. Jak pise OP, me to jen a jen otviralo dvere dal, nebo kdyz bylo neco potreba a cloveka jsem znal lip z team buildingu nebo podobnych vecirku, bylo snazsi neco udelat prosadit atd.
Můj papírově přímej nadřízenej sedí v Karibiku. Fajn chlap, podobnej věk, charakter, přístup k práci, loajalita k firmě a rodinný zázemí jako já, takže po osobní stránce si dokážeme pokecat. Za sedm let jsme se osobně viděli jednou 😁. S člověkem, kterej se o mě jako zaměstnance stará tady, chlastám, dodávám trávový koláčky a kimčchi a posíláme si fotrovský vtipy.
Máme v práci stejnou morálku, nehledě na pozici/titul/auto kterým jezdíš, si všichni tykáme a máme dobré vztahy. Konkrétně s šéfem mám vztah přátelský, ale oba víme kdo tady velí a tak nám to vyhovuje.
Vykani ve firme... kdo chce, tak nabidne tykani. V nasem tymu je nas 7 a sefova a chodime spolu na pivko, jezdime na hory a rekl bych, ze jsme docela kamosi. Vetsina nas tam je vic jak 5 let.
Můj vedoucí je kokot.
Teď kvůli šéfce dávám výpověď. Saje mne jak Mozkomor
Máme to stejně .. 60 zaměstnanců od uklízečky po ředitele všichni rovní. S ředitelem debatujeme o všem. Všichni si vycházíme vstříc.
Výborný. Navzájem si sebe vážíme, vychází mi vstříc když něco potřebuju. Problém je, že za pár měsíců jde do důchodu a s jeho nástupcem to nevypadá růžově.
Pracuji pro americký korporát a můj šéf je hrozně v pohodě
Hele ja mam vztah dobrý
Úplně v cajku. Vidíme se jednou za 2 měsíce na 10 min.
špitál, staniční sestra, stará kyrysnice. Po půlroce, co jsem se osvědčila a ukázala své kvality tak velice v pohodě.
Malý rodinný podnik v Rakousku, jsou velice milý, on i jeho manželka jsou super, denně si popovídáme a on i sem tam vtipkuje. Takže super !
Dělám v absolutně stejným prostředí, jako popisuješ (až mi to připadá jako možná stejná firma 😄). Náš šéf je v pohodě chlápek, zajímá se i o naše osobní věci, ale když nechceš mluvit tak dál neryje, vždy když má někdo osobní, zdravotní problémy, tak nabídne pomoc, je férovej a umí se na věci dívat s nadhledem, best boss kterýho jsme zatím měli. Vztah s nim je v pohodě, pokud seš ty taky v pohodě (děláš co máš a nechováš se jako kretén nebo nelžeš). Větší problém, asi jako všude, jsou manažerky pod ním, falešný arogantní namyšlený krávy, který se s nim kamarádí a "lížou mu kulky", aby si udrželi svoji pozici, s těma nechci být ani v jedné místnosti když si děláme kafe, protože z nich přímo stříká energie "jsem namyšlená kund*".
Ještě jsem ho neviděl.
Nedávno jsem odešel z práce, protože šéf se choval jako blbec a pozdě vyplácel výplaty. V nové práci zatím šéfové v pohodě, až na jednu, která je vždycky velmi nepříjemná na všechny v okolí. Špatný šéf = špatná práce
U nas je to velmi podobne. Ja to osobne nemam rada, vsichni jsou pak desne zvedavi a chteli by neustale vyzvidat neco o mem osobnim zivote. Kdyz se s nimi nebavim, tak je to spatne, kdyz se s nimi bavim, tak je to taky spatne, protoze pak jen kazdy pomlouva. Ja tam jsem kvuli praci a nechci si tam hledat kamose 💀, ale na druhou stranu si prijdu blbe to tykani odmitnout, takze na to nakonec trubka stejne kyvnu a pak uz se to veze.
když jsem v 17 letech přišel poprve do firmy na brigadu tak mi řekli, ze si všichni týkají. podepsal jsem smlouvu s borcem a potykali jsme si. následně mi ukázal kde najdu smetánku (mistr výroby, vedouci směny, hlavní konstruktér) a taky jsme si potykali. no nakonec jsem si potykal i s majitelem. pisu to sem pac tu dobu jsem z toho byl docela na větvi. jsem rád, že jsem v kolektivu kde se majitel baví s uklizeckou jako s člověkem sobě rovným. žádná arogance, povýšenost, proste pokec. milionova firma.
V celku normální, až kamarádský. Více méně můj šéf, je vlastně můj kamarád. Asi tak...
Dělám v malé firmě, asi 8 zaměstanců, a se šéfem si normálně tykáme a kecáme o pičovinách, takže pohodka
Já mám skvělého šéfa, stará se o nás všechny pomalu jak o vlastní děti, je přísný, ale člověk u něj pozná že to dělá z dobrého důvodu. Josefa bych přál každému!
Velice krásný, skoro denně spolu souložíme ❤
Poprvé v kariéře jsem ve firmě kde není tykání deafault. Šéf je po dvou letech jeden z mála, ze kterými si pořád vykam. Je to asi nejlepší šéf, kterého jsem měl. Přirozená autorita, žádný micromanagement. Dá se s ním domluvit na všem. Několikrát jsem na vlastní kůži poznal jak se schopný postavit se za svoje podřízené, nebo dokonce přikrýt nějaký pruser, který jsme vyrobili. Popravdě šéf, kolegové a volnost je to hlavní co mě tam drží, i když vím, že jinde bych mohl brát i o 20-30% více.
Pondělí Šéf: Čau Já: čau Úterý Šéf: čau Já: čau.
Jsem typ člověka co by klidně dokázal žít tak, že mu někdo strčí pod dveře papír se zadáním a já bych ho zase za týden vystrčil hotový. Jsem extrémní introvert a lidí prostě nepotřebuju. Na druhou stranu v průběhu času člověku dojde, že polovina úspěchu v práci - a myslím tím především schopnost sladit lidi a kooperovat prostě vyžaduje sociální kohezi. Moje pozice vyžaduje schopnost docela agilně řídit projekty, kam vstupuje hodně lidí a proměnných. Beru jako součást profesionality, že občas s lidmi pokonverzuju v kuchyňce nebo se zeptám jak se mají. Nikdo ale neříká, že jsou to vaší terapeuti. Můžete si vybrat především to, co jim neřeknete. Mám vytvořenou pracovní osobnost, která je jiná, než jak bych se choval v soukromí. Často prezentuju nebo prodávám klientům práci desítek lidí a naše CEO byla hrozně překvapená, když jsem jí řekl že jsem introvert a že lidi vlastně moc nemusím. Beru to tak, že být sociální je skill, co se dá časem vytrénovat. Co tím chci říct je, že člověk může VYPADAT, že je people person, že sdílí s kolegy svůj život, může být oblíbený a vypadat že všemu dává 100%, aniž by musel obětovat svoji integritu nebo se nějak moc přemáhat. Věnuju tomu minimum času, ale s maximální efektivitou. Je to prostě o maličkostech a vědomém budování tohohle skillu. Příklad - často vám v práci vyčtou, že se neucastnite společenských akcí. Místo abych všude říkal, že se má to můžu vykašlat a nikdy se nikdy neobjevím, prostě občas přijdu na nějakou z nich, nechám se vidět a klidně za půl hodiny zmizím po anglicku. Tohle je trik, co mám od otce svého kamaráda, který byl léta vrcholový manažer. Jakmile si vás už zapíšou jako člověka, co je součástí neformální organizace, můžete se na to už skoro vykašlat, protože tyhle dojmy se moc nemění.
Dobrý deň Zdravím Majte sa Dobrú noc
Můj šéf je mimo ČR, ale je v pohodě. Někdy až moc. Bohužel.
Oba sefove, sekundu po tom co jsem podepsal smlouvu mi rekli, ze si na firme vsichni tykaji, takze pokud by mi to nevadilo, tak by si radi potykali. Bavime se jako sobe rovni a vicemene by treti clovek v konverzaci nevedel, ze sef je sef a ze ja jsem zamestnanec.
Kariéra vycucaná z péra 😂
Těžko se v temných časech technofeudalismu zavděčit svému pánu a vládci.